Gymnázium J. Seiferta bylo založeno v roce 1991 manželi Holasovými. Hnací silou byla ředitelka školy Pavla Holasová a její motivace – dobře učit ve své škole. Bez jednotných státních osnov, v novém typu osmiletého gymnázia a se zkušeností výuky matematiky na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Administrativní podporou a někdy i bojovníkem s byrokracií byl manažer školy - Miloš Holas.

Škola, to je dům, učitelský sbor a děti. Tak jednoduše se vše jevilo alespoň na začátku. Teprve pak začala mravenčí práce s hledáním budovy, administrativa, byrokracie, práce s lidmi. Zásadním se ukázalo získání prostor pro školu. Manažer školy Miloš Holas obeslal všechny městské části Prahy s žádostí o poskytnutí školní budovy. Jako jediná zareagovala Městská část Praha 9 a nabídla pronájem prázdné školní budovy na Vysočanském náměstí 500. Od té doby v ní Gymnázium J. Seiferta sídlí a využívá tak tyto historické prostory z počátku 20. století.

Vlastnímu zahájení školní výuky předcházely od ledna 1991 mnohé přípravné činnosti. Kromě schválení budovy hygienou to bylo sepsání učebního plánu, profilu školy a profilu absolventa, zařazení gymnázia do sítě škol, dále zajištění učitelského sboru a v neposlední řadě oslovení rodičů a přijetí nových žáků. Zájem předčil všechna očekávání. Naplnila se prima až kvinta.

Výběr učitelů proběhl na základě inzerátu v novinách, přihlásilo se přes tři sta učitelů. Jednou z nich byla i současná zástupkyně ředitelky Helena Svobodová. Od 1. září 1991 se spustil provoz školy a začalo se učit. Vše začalo naplno fungovat.

Na počátku se škola jmenovala Soukromé reálné gymnázium v Praze 9. Jméno Jaroslava Seiferta, jediného našeho nositele Nobelovy ceny za literaturu, nese naše gymnázium od roku 1992. Souhlas dcery básníka, paní Seifertové, nám zajistil náš pedagog a velká opora, páter Alois Kánský, který v roce 1986 měl tu čest sloužit mši na pohřbu Jaroslava Seiferta v klášteře na Břevnově.

Od roku 1991 uplynulo téměř třicet let. Nápady a možnosti realizace byly ve své době nevídané, fantazie téměř k nezastavení. Zpočátku jsme vše dělali vlastními silami, od úprav až po stěhování nábytku. Úředníci byli vstřícní, administrativa a postupy byly sice mnohdy poněkud neznámé, nicméně vše bylo zvládnutelné. Stačila radost z nových věcí a ze svobody v rozhodování. Později přišly některé zásadní otazníky s kroky měnících se vlád, vznikaly další, nové administrativní požadavky na chod školy. V současné době je již nezbytností spolupracovat s externími firmami, neustále zdokonalovat technické zázemí, jít s dobou.

Naše chuť a nadšení starat se o žáky, jejich výchovu a vzdělání se ale od roku 1991 nezměnila. Současný učitelský sbor je výborně sladěný, máme mnoho mladých nadšenců i zkušené učitele, navzájem se dokážeme podpořit, práce s dětmi je pro nás hlavní motivací. Je radost vítat nové žáky, často děti našich absolventů. Jsme hrdí, pokud se naše péče zúročí a ze školy vycházejí absolventi s rozhledem, odpovědností, kreativitou a pracovitostí, stojící na morálním základě.